Na počátku všeho bylo pivo. Zlatavý, napěněný mok rozlévaný v pražských šencích a putykách všem stálým i nahodilým hostům. A že to nebyli hosté ledasjací: scházel se tu dobrý voják Švejk s Jaroslavem Haškem, Franz Kafka, Karel Hašler, Eduard Bass, Karel Čapek..., mísila se čeština s němčinou, vedly se řeči o politice i o ženských, ale hlavně, hlavně se zpívalo. Každý znal nějakou: o Starých zámeckých schodech, o Karlově mostě, o Petříně, lehkých holkách, o zhrzených láskách...

Již třináctou koncertní sezónu oživuje staropražská kapela Šlapeto tento magický svět písní pražských hospod, hospůdek a kabaretů. Díky autentickému a nezaměnitelnému "šlapeťáckému" podání se staropražské lidové písničky ocitly opět na výsluní popularity v Čechách i v zahraničí. A takto může Stará Praha kdykoli přijít i k Vám.

Památného dne 8. května L.P. 1989 se uskutečnilo v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště) první vystoupení našeho “statečného, odvážného, neúplatného a lustrovaného souboru, raz-dva-tři Šlapeto”, jak nás tehdy uváděl basista a konferenciér Jirka Pánek. Hráli jsme pouze ve třech: harmonika, kytara, basa. Harmoniku ovládal Ivo Zelenka pouze z části, a to pravou rukou; levá byla plně vytížena namáhavým pohybem tahání měchu. Nástroj to byl vskutku mistrovský, pouze v horní šásti klaviatury chybělo několik kláves a tento drobný nedostatek byl tvůrčím způsobem zakryt vhodně upravenou kostkou toaletního mýdla. ...

A tak se roztočil ten kolotoč štací a kšeftů, který nás unáší už více než deset let a nedovolí nám, abychom naplnili skutkem slova naší nejoblíbenější písně: "Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete...”.

fo/iz