Prázdninové nokturno

Pro ty z vás, kteří se s námi chcete podělit o prázdninové zážitky, jsme připravili několik obrazů ze života hudebníkova v době zaslouženého pracovního odpočinku.


Oťasovo léto

Nepatřím k těm,co od ledna procitaji nabidky cestovnich kancelari, posleze si jednu zarucene seriozni vyberou, pak nasleduje vyber atraktivni lokality a zaplaceni zalohy.
Od te doby maji po klidu. Spatne spi, opatrne oteviraji denni tisk  v obave, zda se nedoctou o financnich problemech agentury, na kterou vsadili. Toho jsem usetren. Ne ze by se mi nelibilo more, ci honosna primorska letoviska - libi. Ale beru to jako vzacne koreni. Jsem klasicky suchozemec a navic patriot. Dovolenou travim na chaloupce s vyhledem na Blanik. Koukam se na nej tak casto, ze mam pod kontrolou i blanicke rytire. Chodim na houby, navstevuji kamarady a nevyhybam se ani restauracnim zarizenim. A to vsechno za vydatné podpory me zeny Anicky, syna Petra a popripade dalsich clenu me rodiny.
Protoze mame chaloupku ve stavu permanentniho budovani, stane se, ze obcas umazu kolecko od malty. Zazdim jakysi otvor, ci jinde vybouram jiny. Asi jako vetsina chaluparu.
Na sklonku srpna to vsechno skonci, zavola Slapeto a tu radost, pohodu a veseli, ktere takto nacerpam, zacnu spolecne se svymi kamarady rozvazet po vlastech ceskych.



Petr a jeho letní seberealizace

V létě trávím hodně času v Praze. Dcery jsou ve věku, kdy jim stačí vidět tatínka jednou měsíčně, v lepším případě i vícekrát, pokud by jim chtěl snad dát nějaké peníze, manželka často chodí do práce a tak jsem většinou s naším psem. Je to čistokrevný čibotr a je šampion. Kdo je kovaný kynolog, ví, že čibotr je zvláštní rasa vzniklá křížením: Čimice, Bohnice, Troja. Tenhle náš miláček se jmenuje Pupík a jeho jedinou vášní je přinášet hozený klacek. V tom je opravdový šampion.

Také mě čeká svátek manželky. Spojím ho se svými narozeninami a oslavím to "prací". Zúčastním se totiž jako muzikant vystoupení svého tchána a jeho hudby na taneční zábavě v hospodě na Rváčově.

Nejvíce času věnuju zahrádce. Stavím opukové zídky, pergoly, buduju skalky a letos jsem konečně po létech nepořádku založil trávník.. Velký úspěch jsem od rodiny sklidil     za zahradní posezení, které díky večernímu grilování mělo loni velkou frekventaci. Chodí to jako v ostatních rodinách. Zatímco já zatopím na grilu, manželka připravuje zeleninový salát, který vyzdobí úžasnými dresinky, pes běhá pro klacek a dcery přijdou, až když to voní. Mám vypracovaný systém na opékání brambor. Každá z nich totiž vyžaduje individuální péči. Rozkrojím je na půlky a položím na gril. Když trochu vyschnou, otočím je a potřu omastkem. Jak je brambora suchá, vtáhne omastek do sebe a to je pak jedna báseň. Zahrádka je pro mě oázou v naší krásné stověžaté, ale zaprášené Praze.

Nějakou pomocí také každé léto přispěju při rekonstrukci tchánovy chalupy. Je to roubenka, která už léty vzala za své. Můj tchán se rozhodl, že to tak nenechá, celou ji zbořil a včetně základu ji znova buduje. Vlastně tam se ženou trávíme dovolenou. Se švagrem pomáháme tchánovi, žena s dcerami se někde opaluje a koupe a navečer přijedou za námi s večeří. Je to na Vranovsku, v severní části Českého ráje a stačí vám vylézt na kopec a uvidíte neuvěřitelné panorama. Za vámi celé Krkonoše, před vámi Trosky, Hruboskalsko a přenádherná krajina, která zvolna ubíhá k Boleslavi. Za jasného počasí prý odtud bývaly vidět i věže pražských kostelů, alespoň tak to říkají pamětníci.


Ivova relaxace v zahradě

Byli jste někdy v Oužicích, ach v Oužicích, tam je Vám děvčat toužících,ach toužících... zpívá se v jedné starodávné písni, kterou kdysi nazpíval Jára Kohout a kterou jsem si dovolil později nazpívat i já na jedné šlapeťácké desce.

Ale proč o tom vlastně mluvím. Letošní dovolenou (doufám,že zaslouženou) jsem totiž strávil právě v Oužicích respektive v Užicích u Kralup nad Vltavou. Ne snad, že bych se zaměřoval na místní děvčata (I když, pánové mezi námi, letos se opravdu urodilo!), ale dlel jsem zde za účelem mnohem ušlechtilejším - zvelebování zahrádky.

Tedy, abych toupřesnil, spíše vytvoření zahrádky na místě, kde byla na našem pozemku krajina podobná okolí dvou japonských měst bezprostředně po zásahu amerických leteckých sil koncem druhé války, který jsme si počátkem tohoto měsíce připomněli. Ne, že bych byl nějaký mičurinec, ale v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů (přestože máme skvělé sousedy) to byla téměř nutnost. Naštěstí jsem měl k dispozici kvalifikované odborníky. Alice, dcera mojí přítelkyně Ireny, je totiž absolventkou mělnické zahradnické školy, takže se postarala nejen o kvalitní návrh zahrady, ale i o její realizaci. Na mě zbyla pouze nezáviděníhodná role investora a potom role jakéhosi mechanika a hydromechanika celé akce.

A právě u toho bych se malinko zastavil, neboť byla tato činnost pro mě velmi prospěšná a povznášející. Například při odstraňování prvorepublikových kolejnic, které někdo v minulosti fortelně zasadil do útrob pozemku snad za účelem vytvoření ohrady, jsem si zopakoval základy newtonovské fyziky. Když jsem za pomocí ochotného souseda a heveru páčil tento výdobytek století páry ze země, uvědomil jsem si, že kantoři měli pravdu, když nám vštěpovali, že moment není jenom okamžik v životě lidském ale i součin obvodové síly a ramena na kterém působí. To rameno mě bolí ješte při psaní tohoto příspěvku. Další moje chvíle přišla při zavlažování již hotového díla. Zde jsem si osvěžil, že tlak jedné atmosféry se rovná síle jednoho kilopondu působícího na centimetr čtvereční, že tlak se šíří všemi směry, že hůl do vody vnořená zdá se býti zlomená atd. atd.

Zkrátka jsem se tak trochu vrátil do dětství. A to, jak se domnívám, je tak trochu sen a ve snu si tělo odpočine. Tak, abych Vás neunavoval, jsem letošní dovolenou strávil vlastně v odpočinku. Doufám, že mi to vystačí do té další...

Síbovo hobbování

Nevím přesně jak nazvat tu úžasnou euforii v mé hlavě, že bude trochu volna na mé koníčky, tedy hobby, a tak tohle slovo mě napadlo při letmém pohledu do nějaké tiskoviny, neboť jsem zjistil, že čeština už asi není to co bývala, že tedy můžu použít jakýkoli výraz jako ten počítač, který mi leží doma, jehož terminologie je pro naši současnost více než dominantní. A ten teď v létě více záhálí než pracuje. A to mi dělá vcelku dobře. Pokaždé když tyhle mašinky používám a mám teď na mysli I zbraně těžkého kalibru (televize, mobil, lednička) prostřednictvím kterých se ke mně do soukromí snaží proniknout zábavní a ostatní průmysl, objevuju kouzelné tlačítko OFF. To jsem se naučil velmi obratně využívat čím dál častěji (snad kromě ledničky), což např. v případě mobilního telefonu dokáže některé lidičky na druhém konci "drátu" přímo pekelně vytočit. Ale oni nemají ani tušení, že já právě v době své nedostižitelnosti jsem někde zašitý v lese, kde jenom pokorně koukám, poslouchám, čichám, ochutnávám… Samozřejmě, když na mě jukne pěkná houba (mohla by ji někdy vystřídat I pěkná děva), vytáhnu ekologickou igelitovou tašku (košík nikdy neberu, abych byl pak mile překvapen, že rostou), dále vreckový nožík ze "Švajcu" a dál už to znáte sami. Tady se mi taky povede věnovat se trochu mým oblíbeným "východním naukám", se kterými flirtuju a trochu si s nimi protáhnout mysl a tělo. Stále mě překvapujou ty jejich trochu jiné žebříčky hodnot na rozdíl od těch našich. Ale dost filozofování.
Další krásným momentem bylo, když venku nad Lipnem, kde jsem byl 10 dnů s rodinkou, zuřila letní bouře a my všichni tři jsme vzali k ruce knihu, protože na čtení jiných tiskovin nežli noviny, účty a faktury se během roku nedostává času. Manželka zhltla jednoho Párala, já jsem se prostřílel šesti Rodokapsy a kluk rozerval další leporelo, tentokrát od Josefa Lady. Ale u něj je to v tomhle věku obvyklé - budou mu v září dva roky.
Všiml jsem si, že ostatní pánové jsou samí zahrádkáři a zahradníci, tak si taky přihřeju polívku. Kytky miluju, jsem přesvědčen, že mají taky duši, učím se jejich jména latinsky, znám jejich potřeby a zrovna letos kolem nich chodím po špičkách a prosím za odpuštění, že je zanedbávám, protože se moje činnost přesunula na různé úpravy v našem rodinném domku. A tak jsem jako správný kutil kromě již "zmáknutých" profesí jako jsou zedník, pokrývač, truhlář, zámečník aj. letos přibral do seznamu stavitele krbů a podlaháře. Manželka se stala dlaždičkou, tedy správně pokladačkou dlaždic a fakt jí to jde skvěle.
Tu a tam se všichni sebereme, zakšírujeme malého caparta do sedačky na kole a vyrazíme třebas 20 či více kilometrů mimo lidské příbytky, někde pak v hospůdce zavítáme na letní salát, pivko nebo zmrzku a nádherně zapomeneme, že už je třeba pozdní večer a měli bychom pomýšlet na návrat a na uložení potomka do postýlky. Nakonec pro něj jsou to ty nejhezčí zážitky. A všem čtenářům přeju, aby si to letošní léto taky pořádně vychutnali.

Michal a jeho léto

Ten, který se nedostaví na rozhovor pro noviny vlivem svého programem nabitého léta, ten se může zákonitě dočkat nějakého šprýmu od svých kolegů. Ale jelikož Vás nechceme navádět k podobným lumpárnám, budeme jen chválit. Michal je dobrý člověk, schopný muzikant a kapelník, takže až se vrátí z dovolené, doufáme, že nás už nebude častovat bezdůvodnými důtkami a pokutami jako doposud, protože jinak s ním pěkně zatočíme.
A teď je už tato strana na prasknutí a to je právě ideální příležitost ukončit rozhovor. Jak je to vlastně s naším posledním kolegou Michalem se dozvíte až v dalším pokračování našeho příběhu…..