Udatný rek, kanonýr Jabůrek
1.
Tam u Králového Hradce
lítaly tam koule prudce
z kanónů a flintiček
do nebohých lidiček
R.
U kanónu stál a pořád ládoládo-ládo
u kanónu stál a pořád ládoval
2.
Kmáni, šarže, oficíři
kobyly i kanonýři
po zemi se válejí
rány je moc pálejí
R.
3.
Vzdor hroznému dešti kulek
Feuerwerker Franc Jabůrek
s luntem u kanónu stál
a pánvičku pucoval
R.
4.
Vytřel ho po každé ráně
a už zase házel na ně
dvoucentové kuličky
na ubohé Prajzíčky
R.
5.
Po každém vždy vypálení
bylo slyšet nadávání
Jabůrku, ty raubíři,
hele jak na nás míří
R.
6.
Když to slyšel pan jenerál,
vína připíti mu hned dal
řka: můj milý Jabůrku,
zde máš moji čutorku
R.
7.
Jabůrek nelíz ni kapky
řka, nedělaj si oušlapky
ze mne pane jenerál,
a nechaj mě střílet dál
R.
8.
A už střílel jako blázen
Prajzi měli horkou lázeň
celej rozbil regiment
Jabůrek, ten saprment.
R.
9.
Vtom ho zahlíd Kronprinc Fridrich
her je, den Kerl erschieß ich
a už hází potvůrka
rachejtle na Jabůrka
R.
10.
A hned prajští kanonýři
na Jabůrka všichni míří
každý ho chce trefiti
princovi se zavděčiti
R.
11.
První kartáč, můj ty smutku
vjel mu hubou do žaludku
a on honem ho vyndal
a už zase střílel dál
R.
12.
Praskla puma velmi prudce
utrhla mu obě ruce
a on honem boty sundal
a nohama ládoval
R.
13.
Vtom jeden prajskej frajvilik
šrapnelem mu hlavu ufik
ač už na to neviděl
na Prajzy přeci střílel
R.
14.
Jabůrkovi letí hlava
zrovna kolem jenerála
a křičí, já melduju
salutovat nemohu
R.
15.
Když pak pum a kulek více
trefilo ho do munice
pak se teprv toho lek
a s kanónem pryč utek
R.
16.
A že zachránil ten kanón
do šlechtického stavu on
povýšen za ten skutek
Edler von die Jabůrek
R.
17.
Dej mu pánbůh věčnou slávu
"von" má ale žádnou hlavu
nedělá si z toho nic
bezhlavých "von" je prej víc.
R.
Za tou naší garáží
1.
Manča, to je moje holka, na tu jinej nestačí,
ta tě umí rozdovádět, když se k tělu přitlačí.
Jen tak trošku zalaškovat, stačí jenom chvilička
a hned se ti za garáží rozpálí jak žehlička.
R.
Za tou naší garáží, Manča na mě doráží,
má takový divný chutě, že mě to až zaráží.
Nechci jí nic slibovat, každý může chybovat,
když jsem v ráži za garáží, tak si může libovat.
2.
Říkal šofér, až pojede kolem naší garáže,
než by na to koukal, že si radši voči zaváže.
Že prej je mu z toho horko, až se musí rozepnout,
že z tý naší podívaný moh' by jednou voslepnout.
R.
3.
Co už se mě tahle Manča za celej den namučí,
že až mě ta její láska někdy hejbá se žlučí.
Když z ní zrovna jiskry lítaj, když je nejvíc v kuráži,
já mám strach, že vod ní chytne jednou benzín v garáži.
R.
Ku Praze uhání vlak
1.
Ku Praze uhání vlak
v něm hezká dívenka tak.
Jede do města, aby si užila,
co na venkově chudák ztratila.
R.
Pepíčku, těš se, Mařenko načpak,
až půjdem z hospody, budem se mačkat.
Pepíčku těš se, Mařenko načpak,
až půjdem z hospody, budem se mít.
2.
Jó u nádraží hlavního
zavolala si na kočího:
Hej, pane kočí, vy tam,
zavezte mě, však vy víte kam.
R.
3.
Zavezte mě do Grand hotélu,
tam, kde holky šmrdlaj citéru,
za kačku je píva sklenice,
nalejvaj tam čupr číšnice.
R.
Na kopečku v Libni vypíná se plynojem
1.
Na kopečku v Libni vypíná se plynojem,
na dálku i zblízka činí úžasný dojem,
na kopečku vypíná se koule kulatá,
naproti má filiálku firma Hulata.
2.
Chodíval tam každé ráno hladem puzený
oficiál Dunděra na maso uzený,
a on se tam zakoukal do slečny Lidunky
a vona mu přidávala tlustý vod šunky.
3.
Nakonec však tahle láska špatně dopadla,
vypučela, rozkvetla a zase uvadla,
oficiál Dunděra uprchl milence,
pojídá teď taliány vod konkurence.
4.
Slečna Lída vzpomíná na jeho polibky
když si dává registrovat návrh kolíbky,
stále brečí a naříká, chodí pokojem,
z téhle lásky zbyl kluk Jan a v Libni plynojem.
Měla panna, měla pána
1.
Měla panna, měla pána,
byla do něj udělána
a vše, co ten pán chtěl na ní,
vše mu dala bez váhání.
Jednou, když se z rande ulil,
přistihla ho, jak se tulil,
ta panna se naštvala
a takto jemu napsala:
R.
Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.
To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost
krutě utrhnul a zničil mou mladost.
Snížek napadal na tu cestičku,
cos mě vodíval po ní k lesíčku.
Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.
2.
Jak ten pán si dopis přečet,
začal hned jak dítě brečet,
a že to byl čupr blonďák,
sed a napsal koresponďák:
Dej si, holka, dej si majzla,
tys mi srdce z těla čmajzla,
jak nepřídeš ve středu,
tak just si něco provedu.
R.
3.
Šest vagónů s tendrem jelo
přes to jeho mladý tělo
a když tam pak kómis zašla
jenom půlku z něho našla.
Když nesli to tělo domu,
pozvali tu pannu k tomu
a ta panna urputná
pronesla slova ukrutná:
R.
Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.
To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost
krutě utrhnul a zničil mou mladost.
Louka zelená, neposečená
na tý louce jen já jsem byla tvá.
Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.
Když jsem byl písařem v kanceláři
1.
Když jsem byl písařem v kaceláři,
namáčel jsem péro v kalamáři;
To přenešťastné péro, k čemu jsi mne přivedlo,
ty jsi mne přivedlo k milování.
2.
Bodejť ti to péro hrom urazil,
tys mně moji šrajbtoflenku zkazil;
ta moje šrajbtoflička byla tuze hezounká,
tys mně ji, kujóne, celou zkazil.
3.
Mělas dát šrajbtofli na zámeček,
byl bych si namočil jen koneček;
votevřelas ji celou, psalo se tam frakturou,
však za to nemůže tvůj Honzíček.
4.
Když bylo napsáno, pečetil jsem,
tys při tom volala živým hlasem:
Ty můj zlatej Honzíčku, vostaň eště chviličku,
tak mně to zašmáklo, nevím, kde jsem!
5.
Vy pražské panenky, příklad mějte
a svoje šrajbtofle zavírejte;
jedna si ji nezamkla, ukápla jí tam kaňka,
za to již nesmí bejt víc panenka.
Na předměstí
1.
Na předměstí, na předměstí, na předměstí
padá déšť a k tomu ještě rány pěstí.
Tady zasaditi první ránu je ctí,
však zasadíš-li stromeček,
řeknou, že jsi blbeček,
řeknou, že máš vo kolečko víc.
Jé, jé, jé.
R.
Vy staré Holešovice, já vás mám rád,
ze všech měst světa nejvíce já vás mám rád.
Vy staré Holešovice, já vás mám rád,
Snad jsou města krásnější;
Paříž a Řím, Paříž a Řím,
K vám, staré Holešovice, k vám, staré Holešovice,
k vám, staré Holešovice, navždy patřím.
2.
Na předměstí, na předměstí, na předměstí,
láska žene nás ze štěstí do neštěstí.
Tady ukrást políbení mužnou je ctí,
však prosíš-li o polibek,
nic na tebe nezbude,
nezulíbáš více dívčí líc, né, né, né,
řeknou, že máš vo kolečko víc.
Jé, jé, jé.
R.
Má roztomilá Baruško
1.
Když jsem přišel do Vršovic na posvícení
potkal jsem tam svoji Barču, líbila se mi,
ona byla celá bílá, tuze se mi líbila,
ona byla celá bílá a něco mi slíbila.
R.
Má roztomilá Baruško, vem mě s sebou na lůžko,
má roztomilá Baruško, vem mě s sebou spát.
2.
U muziky jak jsem jenom svoji Barču zhlíd,
chytil jsem ji do náruče, do kola s ní vlít,
chytil jsem ji do náruče, a už jsme to spustili,
muzikanti bez přestání pěknou polku mastili.
R.
3.
A tak to šlo kus na pravo, kus nalevo zas,
tančit s Barčou půl hodiny není žádný špás,
tančit s Barčou půl hodiny, to se člověk rozpálí,
muzikanti nadávali: To jsme se zas nahráli!
R.
4.
Když já tančím se svou Barčou, musím místo mít,
kdyby do nás někdo šťouchl, oknem by vylít,
kdyby do nás někdo vrazil, vzkřiknu: Pozor, pomalu,
jak vykasám jeden rukáv, všecko pryč je ze sálu.
R.
5.
O posvícení jsou v pití pravé zápasy,
Barča, ta se neupejpá, se mnou zavdá si,
Barča, ta se neupejpá, s chutí se též nachmelí,
podporujem pivní dávku a jsme oba veselí.
R.
6.
A když ráno slunko vzejde nad Vršovice,
to se nám chce pít a tančit s Barčou nejvíce,
to se nám chce pít a tančit, lidi se nás neleknou,
vědí, že se chystáme už se svou Barčou na pěknou.
R.
7.
A proto to natáhneme, Barča nejde spát,
na lůžko se nedostane, nemusí mě zvát,
na lůžko se nedostane celé dva dny co je bál,
a já přec jí nedám pokoj, do ucha jí zpívám dál
R.
8.
Při tom naše láska nespí, neb je velká moc,
po tanci se venku sejdem kolikrát za noc,
po tanci se venku sejdem, vždy jsem rád té náhodě,
láska jako divadlo přec nejlepší je v přírodě.
R.
9.
Až tanceraj omrzí nás, bude času dost
zařídit si za pár koňur vlastní domácnost,
Barča bude celá bílá, šlajer také bude mít,
od oltáře půjdem rovnou do hospody pít.
R.
Točte se pardálové
1.
Točte se, pardálové,
točte se pěkně do kola,
vždyť vám přeci zahraje
ta naše kapela.
Peníze, peníze,
pro mě nic neplatíte,
jenom vás dostanu
a už se utratíte.
2.
Že celý svět se točí,
řekli nám už učencové,
tak proč nemaj se točit
taky pardálové.
Peníze, peníze,
ať železné, tak zlaté,
točí se proto jen,
že jsou všecky kulaté.
3.
Točte se, pardálové,
každý den pěkně vesele,
v točení se zastavte
až za tři neděle.
Peníze, peníze,
ty se vydělaj lehce,
mnohá jich tolik má,
že je už ani nechce.
4.
Točte se, pardálové,
život je tuze moc krátký,
kdo "natáhne bačkory",
nepřijde víc zpátky.
Peníze, peníze,
stejně jak hezké ženy,
nemají po smrti
už ani halíř ceny.
Padla facka, padla na sále
1.
Na Vlachovce každou sobotu
vládne parta frajerů,
sotva zavadíš jen vo botu
můžeš přijít k maléru.
Sardele tam nosej ofinu
rovnou podle kastrólu,
šenkýř musí každou hodinu
volat patrolu.
R.
Padla facka, padla na sále,
když jsem já tam přistál
velkej malér nastal v lokále,
kdo měl ruce, ten se pral.
Dva frajeři, co tam po mě šli
rychle voknem vodešli. (Vodešli bez placení.)
Pan kapelník potom sólo hrál,
žádnej nevyrušoval.
2.
Vzkázala mně včera moje kost
se sobotnim večerem:
Mám Tě, můj miláčku, právě dost,
chodim s jiným frajérem.
Řek jsem jí: Falešná čekanko,
nýčko poznáš, co je vztek,
šel jsem na Vlachovku kliďánko,
dělat pořádek.
R.
Píseň o Mařeně
1.
Bylo to vonehdá v neděli,
když jsme U Vonásků seděli.
Hrbatej tam na piáno hraje,
mordyjé, to se to sáluje.
2.
Přišel tam pan Drašner s Malaskou,
Máte tady zábavu hezkou.
Pozor dámy, kde jsou vizity,
ať sme s nima brzy odbytý!
2.
Postavte se holky do šiku,
která máte dneska muziku.
Pane Drašner, my ji nemáme,
my si na ni zatím střádáme.
4.
Mařena, ta byla vožralá,
pana Drašnera se nebála,
zavolala svýho popletu,
Daj' mi šesták na toaletu.
5.
Já ti nedám ani troníka,
to tě rači kopnu do břicha.
Pan Drašner hned holí po ní ťal,
až jí celou hubu rozštípal.
Válka na Itálii
1.
Sluníčko zachází za hory černé,
do zákopů táhnou řady nesmírné,
z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny,
tak začíná válka na Itálii.
2.
Sotva jsem na vartě půl hodiny stál,
taliánský útok právě započal,
šteluňky nám hořely, kamarádi padali,
smutná podívaná na ty raněný.
3.
Do zákopů padá tiše bílý sníh,
my jsme umírali v jeho závějích,
jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný,
třetí prosí kamaráda vo doražení.
4.
V trávě leží voják, píše psaníčko,
zkrvavenou rukou: Drahá matičko,
to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno,
na italský frontě v šest hodin ráno.
5.
Ten prstýnek, co mám na levý ruce,
odevzdejte, prosím, mojí Andulce,
pozdravte ji nastokrát, že nespatřím ji vícekrát,
oči mně vypálil italskej granát.
6.
Sluníčko zachází za hory černé,
do zákopů táhnou řady nesmírné,
měsíček když vychází, bojiště nám ozáří,
svítí padlým kamarádům přímo do tváří.
Policajtská píseň
hudba Ivo Zelenka, text Hans Ryan
1.
Policajt Müler je mý méno,
mám devadesát marek plat,
berlínská dlažba, tam si chodím
svejch deset hodin vodestát.
Řídím tam pouliční provoz
a ani jinak nejsem vůl,
když se mi něco nezdá, zařvu:
Tak abyste se vocaď hnul!
R.
Občani, pokračujte honem dál,
sic bych vás, i když nerad, spakoval!
2.
Než ze mě udělali poldu,
vojákoval jsem šestnáct let
u gardy, takovoudle školu
mi může každej závidět.
Říkám, sem voják, žádnej frája,
srab ani cvok a zdá se mi,
že bez nás by to zkrátka nešlo,
dyk tendle stát jsme vlastně my!
R.
3.
Taky mi leží speciálně
na srdci jedna vážná věc:
ty nový směry co dnes hlásá
kdovíjakej pan umělec.
Pod vokny stávám, petrarchuju
ten prostopášnej pronárod
a novej směr pak konfiskuju,
ten směr mi zkrátka není vhod.
R.
4.
Třeba ty jejich kabarety
a kavárenský šaškárny!
Bejt na cenzuře, zatrhnu jim,
syčákům, tyhle lumpárny!
Říká si to prej básníkové,
takový mladý smrkáči,
není to eště vočkovaný
a na scéně už sprosťačí.
R.
5.
Já, strážce veřejnýho zájmu,
sem autorita vod rány
a dycky připravenej seřvat
všechny takzvaný vobčany.
Až si mě jedenkrát smrt veme,
zaskočte za mnou na hřbitov
a v trávě uslyšíte vítr
šuškat si píseň těchto slov:
R.
U direkce praskla puma
1.
U direkce praskla puma, to vám byla rána,
policajti vyletěli, pět ran, krista pána!
A vrz, a vrz, to se nám to mašíruje,
a vrz, a vrz, to se nám to jde!
2.
Sto zlatých hned vypsali, že by dali tomu,
který by jim prozradil, kdo zapálil pumu. A vrz...
3.
Tu šel jeden aktuár a za ním hejno špiclů,
prohlíželi tratuár a našli tam pikslu. A vrz...
4.
Malostranský Jedlička, ten holomek velký,
neuměl nic jiného, než udávat spolky. A vrz...
5.
Trávníka a Fialu, i ostatní všecky,
sbírali po ulicích jako kluci pecky. A vrz...
6.
Odnaproti hokyně vzkřikla: To je banda,
už zas vedou jednoho óbrkonspiranda! A vrz...
7.
Budem práva hájiti pořad víc a více,
až se jednou dostanem v Praze do radnice. A vrz...
8.
Budem práva hájiti stále dál a dále,
ať se třebas octneme za to v kriminále. A vrz...
Když padla rosa do jetele
1.
Já co mládenec jsem byl sám a sám pláteníkem na venku
a jedno jediný co jsem kdy vyved', měl jsem rád svou panenku
Já ji měl celou zimu rád a léto necelé
bože jedno jediný, já ji chtěl hřát, když padla chladná rosa do jetele
2.
Jednou v noci za mnou přišla vikýřem z pavlače
a kolem krku mě vzala, dala se do pláče
Plakala, bědovala moc, klekla u postele
já v náručí ji hřál pak celou noc, když padla chladná rosa do jetele
3.
Ještě jsem mládencem a jsem se synkem pláteníkem na venku
a vždycky když se mu do očí podívám, myslím na tu panenku
Myslím na tu zimu tenkrát a léto necelé
a jak jsem ji v náručí hřál bůhví kolikrát, když padla chladná rosa do jetele
Když člověk přichází do let
valčík z operety Líbánky komtesy Lucky
Jaroslav Jankovec / Jarka Mottl, Karel Melíšek
1.
Za dob mý mladosti bejvaly radosti opravdu upřímnější.
Tenkrát i holčičky byly jak větvičky tak nějak ohebnější.
Abych si na všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval,
teď jsem v tom notesu poslední adresu nadobro vygumoval.
Refrén
Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet.
Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou.
Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne.
Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament.
2.
Šel jsem za Aničkou na půdu se svíčkou, vtom jsem se s někým srazil.
Andulčin pan otec hnal mě až na kopec a tam mně jednu vrazil.
To mě tak trošičku zarazilo, že mně až po zádech zamrazilo.
Klobouk mi pošlapal, svíčkou mě pokapal a to mě urazilo.
Refrén
Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet.
Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou.
Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne.
Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament.
3.
Bejval jsem jako kluk úplnej hromotluk, urostlej jako jedle.
Holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, ale teď už jsem vedle.
Život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný,
už na nic nečekám, dávno vím, že už mám svůj příděl vyčerpaný.
Refrén
Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet.
Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou.
Spatříš-li děvčátko vnadné, srdce ti do kalhot spadne.
Už se ti nevrátí na sto procent ztracený temperament.
Já bych chtěl mít tvé foto
1.
Proč bych to vlastně měl skrývat,
měl skrývat, měl skrývat,
chtěl bych se celý den dívat
jen do tvých očí.
Refrén
Já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku,
Já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku.
Já bych chtěl mít tvé foto na šálku k snídani,
na skříni, na dveřích, na kamínkách,
na pantoflích, na peřinkách,
na šálku, na klíči, na hodinkách,
tam bych chtěl mít tvé foto.
2.
Když dívka hocha má ráda,
má ráda, má ráda,,
on si hned bůhvíco žádá
a to já zas ne.
Refrén
Já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku,
Já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku.
Já bych chtěl mít tvé foto na šálku k snídani,
na skříni, na dveřích, na kamínkách,
na pantoflích, na peřinkách,
na šálku, na klíči, na hodinkách,
tam bych chtěl mít tvé foto.
Já jsem frajer
hudbu a text napsal PETR KŮS
1
Já když vejdu do sálu, pryč je všecko z lokálu.
Jeden nebo dva se ztratěj do davu,
to abych se jim neotřel o bradu.
A když někdo náhodou tancuje mně s Andulou,
já jsem vážně kopa veselá, ale tohle ať mi nikdo nedělá.
Refrén:
Protože já jsem frajer velikej, nikomu netykej, na to si nezvykej.
Já když mě to popadne, špatně to dopadne, jsem divokej
Při polce holku jen tak sem tam zkouším, při tangu sálem tělo k tělu ploužím.
Já jsem frajer velikej, umím bejt divokej, tak utíkej.
2.
Andulu jsem náhodou potkal s ňákým páprdou.
Řek´ jsem mu - ty umaštěnej papriko! -
Jemně jsem ho dloubnul loktem za triko.
Nečekal jsem divnou věc, byl to její pan otec.
Já jsem vážně kopa veselá, ale tohle ať mi nikdo nedělá.
Refrén:
Protože já jsem frajer velikej, nikomu netykej, na to si nezvykej.
Já když mě to popadne, špatně to dopadne, jsem divokej.
Při polce holku jen tak sem tam zkouším, při tangu sálem tělo k tělu ploužím.
Já jsem frajer velikej, umím bejt divokej, tak utíkej.
Refrén:
Protože já jsem frajer velikej, nikomu netykej, na to si nezvykej.
Já když mě to popadne, špatně to dopadne, jsem divokej.
Při polce holku jen tak sem tam zkouším, při tangu sálem tělo k tělu ploužím.
Já jsem frajer velikej, umím bejt divokej, tak utíkej.
Harfenice
hudba a text Alois Tichý
1.
Mám harfičku já brnkavou, a drnky, brnky brnk,
jsem harfenicí toulavou a můj starej mně frnk.
On pískal ten svůj klárinet, já lásky písničky,
každý zamilovat se moh do mojí harfičky.
Refrén:
Harfičko má, tys klenot můj, ty jsi můj celý svět,
mně schází jenom starej můj a jeho klárinet.
2.
Mám harfičku já brnkavou, má mnoho jemných strun,
když já si na ní zabrnkám, hrou rozléhá se dům.
A hrabata i knížata se na ní učí hrát,
já dovedu svou harfičkou i dědka rozehřát.
Refrén:
Harfičko má, tys klenot můj, ty jsi můj celý svět,
mně schází jenom starej můj a jeho klárinet.
Holka, nevdávej se
hudba a text Petr Kůs
1.
Holka, nevdávej se, radši vohlídej se,
když se frajer zvedne, k tobě přisedne, nezapovídej se.
Když se frajer zvedne, k tobě přisedne, nezapovídej se.
2.
Když tě potká štramák, slušně zvedne slamák,
pozve tě na kávu někam do báru, tam ti nechá zahrát.
Pozve tě na kávu někam do báru, tam ti nechá zahrát.
3.
Když tě potká chudej, nebude takovej,
je cejtit po rumu, nemá korunu, s tím si nezačínej.
Je cejtit po rumu, nemá korunu, s tím si nezačínej..
4.
Když tě potká štěstí, votevři srdce svý,
pozvi ho nahoru, zamkni závoru, ať vod tebe nesmí.
Pozvi ho nahoru, zamkni závoru, ať vod tebe nesmí
5.
Který děvče zlatý v Praze stověžatý
dá si na zámeček ten svůj věneček, pámbů jí to splatí
Dá si na zámeček ten svůj věneček, pámbů jí to splatí.
Holka neznámá
(O té neznámé holce)
Nepůjdeme spát až ráno v šest Josef Pita / J. H. Zefi
1.
Holka neznámá, dej mi na drama, bych si zakouřit moh´,
až si zakouřím, tak se rozbouřím, bych tě roztočit moh´.
Heleď, koukej, podivej se, jak jsem tenká,
tancuj se mnou hezky pomalu,
jestliže to vezmeš se mnou tůze prudce,
tak vypadnu z obalu.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
2.
Holka z fabriky, dej mi na sirky, bych si zakouřit moh´,
až si zakouřím, tak tě položím, bych tě milovat moh´.
Heleď, koukej, podivej se, nemačkej se,
ať nepřijdem z toho do varu,
nebo by si musel se mnou zejtra ráno
jíti pěkně na faru.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
jak se tančí na pavlači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
na pavlači pokrejvači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
na pavlači pokrejvači..
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
na pavlači pokrejvači.
Povídali, povídali, povídali, povídali naší Anči,
na pavlači pokrejvači..
Já jsem holka nóbl stavěná
Nepůjdeme spát až ráno v šest hudba i text Petr Kůs
1.
Já jsem holka nóbl stavěná, já líhám v měkkým peří.
Jak já se vobjevím na place, hned za mnou každej běží.
Žádnej z těch hospodskejch frajerů dneska mě nedostane.
Já jsem holka nóbl stavěná. Nechtěj´to zkusit, pane?
2.
Moje máti byla švadlenou, náramná krasavice.
Umřela a mě tu nechala šlapati po chodníce.
Malounko na světě širokém po člověku zvostane.
Ještě teď buší mně srdíčko. Nechtěj´to zkusit, pane?
3.
Já jsem holka nóbl stavěná, jablíčko k nakousnutí.
Mám pěknou červenou krajkovou spodničku k prohlídnutí.
Půjdou-li nahoru, dostanou to co se jim zamane.
Já jsem holka nóbl stavěná. Nechtěj´to zkusit, pane?
4.
Mám pěknou postýlku dubovou a nad ní andělíčka.
Kouká se dolů a stydí se, že mu až rudnou líčka.
Co už v tý postýlce stalo se a co se ještě stane...
Já jsem holt na světě pro lásku. Nechtěj´to zkusit, pane?
Honza bábinej
1.
Já jsem Honza bábinej, já už nebudu jinej,
lepší je pívečko, nežli voda, lepší je panenka, nežli vdova,
stará vem si krok a nešmajdej.
Lepší je pívečko, nežli voda, lepší je panenka, nežli vdova,
stará vem si krok a nešmajdej.
2.
Já jsem Honza bábinej, já už nebudu jinej,
co by tomu řek náš hejtman Krátký, kdyby se nevrátil žádnej zpátky,
stará, vem si krok a nešmajdej!
Co by tomu řek náš hejtman Krátký, kdyby se nevrátil žádnej zpátky,
stará, vem si krok a nešmajdej!
3.
Já jsem Honza bábinej, já už nebudu jinej,
co by tomu řekla naše Kačka, kdyby mě sežrala marškumpačka,
stará, vem si krok a nešmajdej!.
o by tomu řekla naše Kačka, kdyby mě sežrala marškumpačka,
stará, vem si krok a nešmajdej!
4.
Já jsem Honza bábinej, já už nebudu jinej,
že teď nelze pít pívečka tolik, nemůže bejt ze mě alkoholik,
stará, vem si krok a nešmajdej.
Že teď nelze pít pívečka tolik, nemůže bejt ze mě alkoholik,
stará, vem si krok a nešmajdej.
Do nočních lokálů
tradicionál
1.
Do nočních lokálů chodí se jen v noci,
která panna v nich vysedá, tej není pomoci,
která panna v nich vysedá, tej není pomoci.
2.
Já panna poctivá zašla jsem do báru,
a že nejsem žádná běhna, šla jsem tam pomalu.
A že nejsem žádná běhna, šla jsem tam pomalu.
3.
U stolu seděl tam vopilej kapitán,
pojď si holka ke mně sednout, já ti dám nalejt džbán.
Pojď si holka ke mně sednout, já ti dám nalejt džbán.
4.
Schody nám vrzaly, když jsme šli nahoru,
praštil se mnou na kavalec a zavřel závoru.
Praštil se mnou na kavalec a zavřel závoru.
5.
Už nejsem poctivá, už chodím do báru,
teď jdu s každým bez rozdílu a chlastám kořalu.
Teď jdu s každým bez rozdílu a chlastám kořalu.
Strejda Motl
Ruda Jurist
1.
Strejda Motl šlape si to ze Lhoty ke dráze,
neb už nebyl od převratu na návštěvě v Praze.
V duchu už si představoval, jak ta Praha dneska
za ta léta pokročila, jak je ryze česká.
Sotva ale vyšel z dráhy zděšen koukal strýc,
když volání „Expres taxi!" zaznělo mu vstříc.
2.
Najmout hotel s českým jménem to byl pokus marný,
všude čet jen cizí jména Bellevue, Esprit, Garnie,
bio Flora, Luxor Phoenix, Carlton a Roxy,
a v nich místo českých písní samé tanga, foxy.
Conditorei, English tailor, mezon, toilet,
strejc div jazyk nepřekous si, když ta jména čet.
3.
V restauraci, když chtěl strejda přečíst sobě menu,
div si hlavu neukroutil nad cizími jmény.
A když večer před odjezdem v čase, který zbyl mu,
ocitl se v biografu na zvukovém filmu
pěstě se mu zavíraly zlostí zrudla tvář,
neb při filmu česky mluvil jenom biletář.
4.
Dlouho strejda doma trpěl horečkou a křečí,
dlouho mluvil jako blázen prapodivnou řečí.
„Matyné, džes, votr klouzet, antré, mený kemping,
víkend, tejlor, gárdn párty, mezón, liftboj, tremping".
Když konečně vystonal se a z postele vstal,
pomodlil se za Pražáky a pak zazpíval:
aby nás Pán bůh miloval, miloval.
A zdravý rozum zachoval, zachoval,
Já mám dnes o sklo víc
Jára Beneš / Em. Brožík
1.
Čímpak dnes to je, že spal bych ve stoje,
proč země hloupá se tak houpá?
A proč proklatě vše vidím dvojatě
a chodím jak po drátě?
Refrén
Já mám dnes o sklo víc a pět slivovic,
ta že byla príma kvalit, jsem nalit.
Jazyk doslova mám jak z olova,
že mrtvola je ze mě hotová.
Jen slabou zdá se mi jsem mátohou,
jež víc je na zemi než na nohou.
Já mám dnes o sklo víc, z Plzně polovic,
ostatní jsou z Velkých Popovic.
2.
Lidi já jsem trop, neb je to na mě hrob,
když do hostince sednu k sklínce.
Tři mám v sobě vráz, že na pívo jsem ras
a na šup jsem pod obraz.
Refrén
Já mám dnes o sklo víc a pět slivovic,
ta že byla príma kvalit, jsem nalit.
Jazyk doslova mám jak z olova,
že mrtvola je ze mě hotová.
Jen slabou zdá se mi jsem mátohou,
jež víc je na zemi než na nohou.
Já mám dnes o sklo víc, z Plzně polovic,
ostatní jsou z Velkých Popo- z Velkých Popovic.
3.
Proč dnes v pivnici jsem líbal číšnici
a dal jí zlatku na památku,
proč já záletník k té dámě pak jsem vnik
a dostal tam na zpěvník?
Refrén
Já mám dnes o sklo víc a pět slivovic,
ta že byla príma kvalit, jsem nalit.
Jazyk doslova mám jak z olova,
že mrtvola je ze mě hotová.
Jen slabou zdá se mi jsem mátohou,
jež víc je na zemi než na nohou.
Já mám dnes o sklo víc, z Plzně polovic,
ostatní jsou z Velkých Popo- z Velkých Popo - vic.
Co to jen ty trempy napadá
Josef Stelibský / Jarka Mottl
1. Starej přítel Všetečka měl na Brdech dědečka,
vyzáblej byl jako chrt, tak jako všichni chlapi z Brd.
Když jde s flintou do lesa, matka volá - nebesa! -
z dědečka že pro pět ran se stává Indián.
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
2. Celé noci pytlačil, až si ďůlek vytlačil,
na mušku když neviděl, tu poprvé se zastyděl.
Flintu střelil za dvěstě, dvěstě schoval ve vestě,
vestu dal do ruksaku a hurá do vlaku.
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
3. Sotvaže se vláček hnul, dědeček si boty zul,
pod hlavu si ruksak dal a na babičku vzpomínal.
Náhle vláček zastavil, děda uši nastavil.
Vykřik´ s hrůzou ve tváři - Jsou tady kotláři!
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
4. Bez bot dal se na cestu, vtom si vzpomněl na vestu,
že ji nechal v ruksaku a ruksak zase ve vlaku.
Rozběhl se za vlakem, ale vlak i s ruksakem
už je zase na cestě a dvěstě ve vestě.
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
5. Přes paseku v jeteli děda si to metelí,
až z něj spadly kalhoty a tu si vzpomněl na boty,
že je nechal ve vlaku i s tou vestou v ruksaku.
Když se večer vrátil k bábě, přerazila vo něj hrábě,
do kufru se před ní schoval, odtamtud jí vyhrožoval
seňorito, mučačito, jednou ti to bude líto,
hrozně ho to hlodalo a to mu dodalo.
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
6. U lesa je hrobeček, v tom hrobečku dědeček,
sám si ho tam vytlačil, když ještě pytlačil
Refrén:
Trádadá, trádadá,
lidi, co to jen ty trempy napadá.
Na Františku v Celetný ulici
(Láska za korunu)
Nepůjdeme spát až ráno v šest
1.
Na Františku v Celetný ulici
uvidíš tam prkenici.
Poznáš jí hned na první ráz,
že k ní vede prkenná hráz.
Refr.:
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje, láska se slibuje.
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje za korunu.
2.
Na kavalec bych si lehnul,
láskou bych se ani nehnul.
Já za ten špás bych v každej čas
dal i tu korunu a vem to ďas.
Refr.:
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje, láska se slibuje.
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje za korunu.
3.
Nebuď na mě tak divoká,
v kapse nemám ani floka.
Na to vona bez obavy
vystrčila na mě břicho nahý.
Refr.:
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje, láska se slibuje.
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje za korunu.
Refr.:
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje, láska se slibuje.
Tam se ta volná láska pěstuje,
tam se to miluje za korunu.
Výlet do ZOO
Petr Kůs
1.
Jednou slečna Pavlína vyrazila z Karlína,
táhlo jí to do lesů, jak to znala z notesů.
Franta vyšel z hospody, s ní se potkal u vody
a že nebyl na sucho, nápad sed´mu za ucho.
Nežeňte se sama, slečno, do nebezpečí,
stránky černé kroniky vás o tom přesvědčí,
pojďte radši zejtra se mnou hledat záhady
do zoologické zahrady.
Refrén:
U hrocha to dobře znám, tam si zajdem na salám,
U tygra i U koně pívo chutná výborně.
Pak si zajdem ke Pštrosům, zdržíme se U kosů,
U slona i U vola a pak znova dokola.
2.
Zoologie plynula, s účinkem se minula.
Franta bez všech cavyků přešel na botaniku.
Pavlínka mu na to hned, že by chtěla na výlet
do kopců a do lesů, Franta řek´ to nesnesu.
Nežeňte se sama, slečno, do nebezpečí,
stránky černé kroniky vás o tom přesvědčí,
pojďte radši zejtra se mnou hledat záhady
do botanické zahrady.
Refrén:
U koukolu na růžku dáme si pár tvarůžků,
zapijem to hned vedle U šišky, či U jedle.
U chmelovýho keře už nám otvíraj´dveře,
Pod kaštanem, U lípy, vopřeme se do pípy.
...(a zase jdeme do ZOO!)
U hrocha to dobře znám, tam si zajdem na salám,
U tygra i U koně pívo chutná výborně.
Pak si zajdem ke Pštrosům, zdržíme se U kosů,
U slona i U vola a pak znova dokola.
Ručičky, nebojte se
aneb Žižkovská Píseň práce
1.
Kdo se, kdo se, kdo se flinká,
dobře, dobře, dobře spinká,
nikam se, nikam se, nikam se nežene.
Ddyž je, když je, když je třeba
kousek, kousek, kousek chleba,
vždycky se, vždycky se, vždycky se sežene.
Práce špiní, proto se jí vyhejbám
a svejm ručkám boubelatejm domlouvám:
Ref 1.
Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete,
však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.
Co byste z toho měly, i kdybyste se dřely
nakonec byste, nakonec byste ještě zdřevěněly.
Nutno ovšem podotknouti,
ať si maká, kdo vás nutí.
Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete,
však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.
Recitativ
My jsme vás samozřejmě v úvodu Žižkovské Písně práce zapomněli upozornit,
že tato písnička není písničkou agitační, a to znamená, že nikoho k ničemu nevyzývá.
Tuhletu písničku si složili žižkovští "gastarbajtři" ku své radosti
a my si ji ku naší, ku jejich, ale hlavně ku vaší radosti
doufám teď všichni splečně zazpíváme, protože:
Práce špiní, proto se jí vyhejbám
a svejm ručkám boubelatejm domlouvám:
Ref 2.
Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete,
však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.
Co byste z toho měly, i kdybyste se dřely
nakonec byste, nakonec byste ještě zdřevěněly.
Lidičky, já mám rád pívo
1.
Lidičky, já mám rád pívo,
za pívo ženskou bych dal.
Vona mi furt jenom řiká
"Co z toho kořaly mám!"
Ref.
Stará, nebuď smutná,
že mně pivo chutná.
Já si dám (raz), dva, tři korbele
a ty běž do postele.
2.
Jednou v životě jsem stonal,
k lékaři musel jsem jít.
A von mi předepsal pívo,
jen jedno pívečko pít.
Já jsem na něj vyzrál,
k dvanácti lékařům šel.
Každej mi předepsal pívo
a já jich svejch dvanáct měl!
Ref.
Stará, nebuď smutná,
že mě pivo chutná.
Já si dám (raz), dva, tři korbele
a ty běž do postele.
Recitativ:
Já vážně nevím, kde se to v člověku bere,
ten neklid co ho žene z místa na místo,
z hospody do hospody...
Dyť já už lásko někdy nemůžu...
vopravdu, vážně, fakt...
Ref.
Stará, nebuď smutná,
že mě pivo chutná.
Já si dám (raz), dva, tři korbele
a ty běž do postele.
Ref 2.
Stará, nebuď smutná,
že mě pivo chutná.
Já si dám (raz), dva, tři, čtyři, pět šest,
a ty běž klidně kam chceš!
